Můj rok v zahraničí

Už je to rok, co jsem se rozhodla opustit Českou republiku. Proto si myslím, že stojí za to poohlédnout se zpět a zavzpomínat, co vše se za tu dobu událo a jak jsm se s novým prostředím a zkušenostmi změnila i já.

Poznala jsem spoustu věcí – špatných i dobrých, vyjasnila jsem si své cíle a uspořádala priority. Za velkou část této proměny vděčím svému úžasnému příteli, který je po celou dobu se mnou a s nekonečnou trpělivostí mi pomáhá. Takže mu za všechno postopadesáté děkuji!

Za pouhý rok se mi podařilo dospět více než za 4 roky doma v Česku. Začala jsem sama vydělávat na jídlo, nájem a ostatní výdaje a uvědomila si, že vše nemusí být samozřejmost a že si někdy ty nové boty ve výloze zkrátka nemůžu dovolit.  

Jak tedy vypadal můj první rok v zahraničí?

11899228_10205071350607867_806175633_o

Červenec

Odpromovala jsem na vysoké škole, s lítostí odešla z práce ve fitness centru, s ještě větším smutkem opustila svou milovanou rodinu a vydala se za přítelem do Anglie.

Téměř dva roky jsme náš vztah vedli na dálku a viděli se jednou za tři měsíce, což pochopitelně nebylo dost. Proto jsem se rozhodla přestěhovat za ním, mít konečně normální vztah a nebýt jen přítelkyní přes skype.

O tom, co vše jsem musela vyřídit před odjezdem se dočtete v mém úplně prvním článku.

Musím říct, že jsme si pro léto nemohli vybrat lepší místo na bydlení než právě Bournemouth. Jelikož bylo anglické počasí nad očekávání skvělé, váleli jsme se na pláži, koupali v moři a poznávali krásy celého Dorsetu.

Podnikli jsme spoustu výletů po okolí a vy se můžete v jednom z budoucích článků těšit na výčet těch nejlepších.

Srpen

Srpen byl měsícem nových výzev. Jak probíhalo mé přestěhování a zařizování potřebných dokladů najdete v dalším článku.

Během prvního týdne jsem vyřídila všechny formality, našla si práci a začala hned vydělávat. Což bylo skvělé, neboť jsem nemusela čerpat ze svých zásob.

Postupně jsem se aklimatizovala v novém prostředí, mezi novými lidmi a hlavně (a to bylo to nejtěžší) v jiném jazyce. Dalo mi velkou námahu neustále chytat každé cizí slovo a snažit se mu porozumět. Angličtinu jsem sice studovala už od základní školy, ale kromě základní gramatiky a pár slovíček jsem si toho moc neodnesla. Nikdy mě nikdo nepřipravil na směsici různých přízvuků a nářečí, s čím po pravdě bojuji i po roce života tady.

Do své první práce jsem vstávala brzy ráno, dojížděla 45 minut autobusem, pracovala 8 hodin denně a dny mi utíkaly neuvěřitelně rychle. Vůbec mi nezbýval čas na běžné aktivity, které pro mě byly předtím na denním pořádku a u filmů jsem pravidelně usínala už po pár minutách.

Hlavní změna byla v tom, že se ze mě najednou stala “hospodyňka”. Když jsem nenakoupila zůstala lednička prázdná a ani to prádlo se nevypralo samo. Budu-li upřímná, chyběla mi máma a to nejen kvůli těmto domácím povinnostem. Chyběla mi celá rodina a během prvních měsíců jsem probrečela ne jeden večer.

I přesto jsem ale svého rozhodnutí nikdy nelitovala a teď s odstupem času vím na 100%, že to bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat.

Rychle jsem si na svou roli zvykla (musela jsem) a začala se mi i zamlouvat. Jak už jsem zmínila v úvodu, ke všemu přispěl můj přítel. Snášel mé výkyvy nálad, objal mě, když jsem začínala popotahovat a se vším mi pomáhal. Díky těmto každodenním radostem a starostem se náš vztah posunul na další úroveň a já si uvědomila, že mám vedle sebe velkou oporu a zároveň nejlepšího kamaráda.

Jelikož na mém účtě přibývaly peníze, které jsem neutrácela, začala jsem čím dál více přemýšlet nad tím, do čeho je investovat. Už mě tolik nezajímalo, co si kde koupím, ale spíše kam se podívám a jaká místa navštívím.

Mým cílem se stalo cestování. Napsala jsem si svůj seznam cestovatelských cílů a jeho aktualizovanou verzi najdete tady.

Září

První odškrtnutý cíl a první letenka koupena! Po dlouhém přemýšlení jsme se rozhodli navštívit v únoru nadcházejícího roku Srí Lanku. Nedokážu popsat pocit, který mě během celého plánování provázel. Tedy už předtím jsem vydělávala, jezdila na dovolené a kupovala si letenky do různých zemí. Tohle bylo ale něco jiného – začalo tím naše velké společné dobrodružství.

A také jsem poprvé začala přemýšlet nad založením vlastního blogu. O tom ale později.

Říjen

Po třech měsících v Anglii a třech měsících v továrně jsem se rozhodla změnit práci. Povedlo se mi našetřit na pokrytí hlavních výdajů a už jsem dál nedokázala pracovat jako stroj ve společnosti, která byla plná cizinců ovládajících jen základní anglické fráze. Přece jen jsem přijela do Anglie mimo jiné zdokonalit svoji angličtinu.

Podala jsem tedy výpověď a po 2 týdnech, kdy jsem pracovala jen pár hodin pro agenturu, jsem našla stálou práci. Mým novým zaměstnavatelem se stala italská restaurace Zizzi, která má pobočky po celé Anglii. Začala jsem s uklízením a po dalších 2 týdnech jsem už stála za barem. Jelikož jsem podobnou práci nikdy předtím nedělala, byla to pro mě výzva. Naštěstí jsem narazila na skvělý tým lidí, kteří mi pomáhali a přehlíželi mé začátečnické chyby.

10856511_10153759888343712_4700546376392134697_o

V říjnu jsme také začali plánovat Vánoce. Abychom si trošku zpestřili cestu domů do našeho rodného města, rozhodli jsme se navštívit i sousední země. Před Vánocemi jsme se podívali do Berlína a konec roku 2014 zakončili v Budapešti. O tom, jak vše probíhalo, se dočtete v tomto článku.  

Listopad

V práci jsem se zaučovala rychle a moc mě to bavilo. Už jsem tolik nestresovala, když jsem před sebou měla 10 objednávek a počet rozbitých skleniček se také snížil na minimum.

Poznala jsem spoustu nových lidí z různých zemí, našla si pár přátel a hlavně procvičovala svou angličtinu. Stejně jako v létě i na podzim nám přálo počasí k návštěvě nových měst a míst.

Prosinec

Jak už jsem zmínila, v prosinci jsme se vydali domů za rodinou. Od té doby, co jsem je viděla naposledy uteklo už půl roku a tak pro mě byly Vánoce velkou událostí, na kterou jsem se moc těšila.

Co by to ale bylo za přípravy na cestu bez malých komplikací. Těsně před odjezdem jsme se museli přestěhovat, protože majitelka měla s naším bytem jiné plány. Takže kromě kupování dárků a klasické cestovní horečky jsme ještě hledali nové ubytování. Naštěstí vše dopadlo dobře a my si mohli užít dovolenou s vědomím, že se máme kam vrátit.

Po pár dnech doma jsem byla opět nabitá pozitivní energií a vracela se do Anglie plná sil a s novými cíly. Ano, neodolala jsem novoročním předsevzetím a s radostí můžu říct, že se mi zatím daří je plnit.

Kromě návštěvy v ČR jsme navštívili také vánoční Londýn a užili si známý Winter Wonderland. Pokud budete mít cestu do Londýna v období Vánoc určitě si jej nenechte ujít.

Leden

První měsíc roku 2015 byl plný nových zážitků a zkušeností. Na chvíli jsem odsunula svou práci do pozadí a stala se dobrovolnicí v jedné místní charitě, která pomáhá lidem se zrakovým a sluchovým postižením. Pracovala jsem se skvělým týmem, vyřizovala běžné úkoly a celkově mě to moc bavilo. Bylo skvělé sledovat všechny z týmu, jak si svou práci užívají a dělají ji s vášní a přesvědčením.

Kromě toho jsem si také splnila svůj sen a zároveň i novoroční předsevzetí. V den přítelových narozenin jsem založila tento blog. Od té doby se stal neodmyslitelnou součástí mého života. Dodává mi motivaci k tomu více cestovat, poznávat nová místa a vše pak sdílet s vámi. Proto doufám, že mě budete i nadále sledovat na mé cestě za dobrodružstvím.

Jelikož jedním z našich společných předsevzetí bylo cestovat, cestovat a cestovat, koupili jsme si další letenku. Tentokrát jsme si vybrali jih Francie, a to v době Velikonoc.

Únor

V únoru jsem se vrátila zpět do restaurace a pomalu se blížil čas naší očekávané a dlouho plánované dovolené.

O tom, co samotné cestě předcházelo se dočtete tady. Jak jsme si užili jednotlivé dny na Srí Lance a co vše jsme zažili a viděli, zjistíte v druhém článku.

Shrnu-li celý pobyt, byl to jeden velký zážitek, ze kterého jsme se ještě dlouho potom vzpamatovávali. Na Srí Lance najdete od každého něco – hory, pralesy a národní parky, plantáže, vodopády, moře a přímořské luxusní rezorty, chudé oblasti a také kontrast mezi neuvěřitelně hodnými a vstřícnými lidmi a těmi, co vás chtějí jen okrást a obelhat. Tak jak tak to byla skvělá zkušenost, která mě opět obohatila o nové myšlenky.

Březen

Po návratu ze Srí Lanky jsem se naplno pustila do práce. Splnila jsem si další z novoročních předsevzetí a z baru se přesunula na pozici servírky. Chápu, že se vám to může zdát jako drobnost, ale pro mě to znamenalo překonání strachu z angličtiny a opět další práci, o které jsem do té doby nic nevěděla.

Nakonec se ukázalo že největším problémem nebyla komunikace a slovní zásoba, ale schopnost vše si zorganizovat. Trvalo mi více jak měsíc zvyknout si na jednotlivé rutinní činnosti, naučit se obsluhovat plnou restauraci lidí a nevyšilovat, když udělám chybu a na něco zapomenu.

Ve svém volném čase jsem si užívala začátek jara a s ním i příchod lepšího počasí. V polovině měsíce jsme se společně s přítelem zúčastnili jedné z Challenge Events pořádané nadací, pro niž jsem pracovala. Nikdy bych nevěřila, jak bude těžké vylézt na někoik desítek metrů vysokou věž a udělat krok do prázdna. Speciálně s mým strachem z výšek. Každopádně to byl skvělý zážitek a třeba přece jen najdu jednou odvahu na skok padákem, který mám na svém seznamu přání.

Duben

Na Velikonoce jsme si sbalili kufr a vyrazili do Francie. Během prodlouženého víkendu jsme si užili krásy Nice, Monte Carla a St. Tropez. I když bylo počasí typicky aprílové, do jihu Francie a speciálně do Monte Carla jsme se zamilovali na první pohled. Více se dočtete zde.

V dubnu poslala přítele firma na projekt do Londýna. Na jednu stranu to znamenalo odloučení na 5 dní v týdnu a společné jen víkendy. Což nás částečně opět dovedlo do vztahu na dálku.

Na druhou stranu (a to je to příjemnější) se mi naskytla příležitost navštívit Londýn a zůstat tam na noc. Jelikož je hlavní město Anglie jedním z mých nejoblíbenějších, využila jsem toho hned několikrát. Procházela jsem se známými místy, ochutnávala jídla v nových restauracích, nakupovala a užívala si atmosféru celého města.

Vás jsem samozřejmě vzala s sebou a napsala první článek o jednom dni a následující článek o druhém a třetím dni v Londýně. 

Květen

Máj, lásky čas a můj nejoblíbenější měsíc. Nejen kvůli mým narozeninám, které jsem konečně mohla oslavit společně s přítelem, ale také kvůli všem těm krásně rozkvetlým stromům, voňavým květinám a nádhernému počasí.

Jelikož naše dosavadní ubytování bylo vzdálené více jak půl hodiny od moře a my si nedokázali představit léto bez blízkosti k pláži, rozhodli jsme se přestěhovat zpět do centra, a tím získat i další výhody, které bydlení ve středu města přináší. Přece jen, komu by se nelíbilo bydlet od práce pouhých pět minut pěšky, no ne?

Co se týká práce, dostala jsem se už do stavu, kdy zvládám brát objednávky od jednoho stolu, servírovat jídlo druhému, nabízet dezert třetímu a přijímat peníze od čtvrtého. To vše pořád dokola, často i 12 hodin denně a s neustálým úsměvem na tváři. Ta pozitivní věc na tom totiž je, že po každém spokojeném zákazníku mi zůstane na stole pár drobných a radost, že jsem mohla někomu zpříjemnit den. A nakonec mi těch pár drobných každý den dokáže zaplatit nájem a jídlo. Což je pro někoho, kdo má plno snů, skvělá věc, jak si na ně našetřit.

Červen

Půl roku uteklo a my se opět vrátili domů navštívit rodinu a příbuzné. Během pár dní jsme si užili čas s těmi nejbližšími a zjistili, že se vlastně doma skoro nic nezměnilo.

Jen se mi opět potvrdilo, jak velkou oporu mám ve svých rodičích. Jsem nesmírně vděčná za to, že i na takovou dálku jsou tady pro mě, kdykoliv je potřebuji, podporují mě ve všech mých rozhodnutích a zkrátka jsou pro mě těmi nejlepšími rodiči, jaké jsem si mohla přát.

V červnu jsem znovu navštívila Londýn a také plno okolních míst v Dorsetu. Vždy se ráda vracím na dobře známá místa, která mě ani po třetí návštěvě nepřestanou překvapovat.

Červenec

Období prázdnin a dovolených oficiálně začalo, což pro mě znamená jen více zákazníků a více hodin v práci. Bohužel rušné dny v práci znamenají méně času na blog a na psaní článků. Což snad brzy napravím a dokončím vše, co mám v plánu.

Teď už je srpen. Blíží se konec léta. Mám za sebou svůj první rok v zahraničí a jsem zvědavá, co přinesou ty další.

S jistotou ale vím, že vy budete u toho společně se mnou. Nadcházející týdny (měsíce) budou pracovní. Poté ale doufám, že se s přítelem odměníme a podaří se nám zrealizovat jeden z našich plánů. Už nám chybí zařídit jen pár drobností.

Pro ty z vás, kteří přemýšlíte o cestě do zahraničí – ať už na erasmus, na working holiday nebo pracovně na dobu neurčitou, mám jednu zprávu: Běžte do toho!

Nebojte se opustit již zaběhlý život a pokud vás doma nedrží nic závažného, vyjeďte a poznejte, jak to funguje jinde ve světě.

V dnešní době máme oproti našim rodičům a prarodičům velkou výhodu, a to, že nám nic nebrání v cestování. A tím myslím opravdu nic. Peníze se dají vždy půjčit a na studentské vízum se dostanete většinou všude.

Proto nehledejte výmluvy, proč to nejde a zkuste si i vy zažít rok/půl roku v zahraničí. Většinou se přes krušné začátky dostanete ke skvělým zkušenostem, které vás obohatí na celý život.

Postřehy na závěr

  • potkala jsem plno inspirativních lidí ze všech koutů světa, kteří mě jen přesvědčují v tom, jak je cestování skvělá věc,
  • zjistila jsem, že pokud se na lidi usmíváte, usmívají se i oni na vás (ve většině případů),
  • přišla jsem i na to, že ne vždy to jde po dobrém a že občas musíte být trošku potvora,
  • naučila jsem se/stále se učím říkat lidem ne! (souvisí s předchozím bodem),
  • poznala jsem, kdo jsou praví přátelé a že se většinou jedná o ty, do kterých byste to vůbec neřekli,
  • učím se minimalistickému životu a zjišťuji, že nepotřebuji 10 kabelek ani 10 párů tenisek,
  • naučila jsem se rychle sbalit vše potřebné do jednoho malého kufru,
  • nepřijde mi už zvláštní cestovat o samotě (naopak se mi to zalíbilo) – můžete jít, kam chcete a dělat si, co chcete.
  • miluji svého přítele, ale někdy se už těším, až v pondělí zase odjede 😀

BB

Reklamy
Normální

3 thoughts on “Můj rok v zahraničí

  1. Jitka napsal:

    V Anglii jsem byla třikrát na tři měsíce v jižním Devonu. Pracovala jsem v hotelu jako pokojská/servírka/portýr a v posledním roce jako manažer baru a hlavní barman a byl to neskutečný zážitek. Přirostlo mi to ke srdci až tak, že jsem letos dostala od našich stopku, bojí se, že bych se už domů nevrátila. Ale příští rok v červenci budu mít po promoci a s největší pravděpodobností odjedu, na což už se doopravdy těším.

    To se mi líbí

    • Jé dokážu si představit, že Devon musí být nádherný 🙂 Všichni jej chválí, ale já bohůžel neměla ještě šanci to tam navštívit. Každopádně ti rozumím. Když trošku chceš, dokážeš se posouvat po maličkých krůčcích nahoru a nahoru. A jak říkáš, za chvíli z tebe může být přímo manažer.
      Přeju ti ať si splníš to co si přeješ a ať tě v tom nakonec rodina podporuje tak jako ta moje. I když nám je smutno, všichni víme, že to je dobrý krok, který mi dá hodně zkušeností.

      To se mi líbí

  2. Pingback: Život v Bournemouth | beabruska

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s